Bělohorský podvod

Pochybnosti o tom, co byla a nebyla bitva na Bílé hoře, o co tam šlo i jaká byla její skutečná role v dění spojeném s tehdy probíhající třicetiletou válkou, vyjádřila v minulosti již celá rada badatelů. Mýtu o této údajné bitvě neodpovídala ani fakta o počtu lidí, kteří měli být na údajném bojišti pohřbeni, ani sled událostí, které tomu předcházely či tech, které potom následovaly. Autor této studie použil k podpoře tvrzení, že jde o rozsáhlý a po čtyři století pečlivě udržovaný podvod, nejen autentické dokumenty, které ač jsou již delší dobu známé, nikdy ale dosud nebyly ze strany domácích či zahraničních dějepisců využity (např. revers českých stavů), stejně jako některá svědectví renomovaných domácích badatelů z raného novověku. Vedle děl P. Skály ze Zhoře, J. A. Komenského či korespondence vedené mezi Z. V. P. Lobkovicem a jeho ženou Polyxenou zde byly využity i jiné informace jak z této doby, tak i z doby pozdější. Výsledky analýzy těchto i jiných informací byly využity také k přehodnocení role rady osobností z té doby a k podpoře názoru, že za tímto podvodem se skrýval především zájem nejen tehdejší katolické církve motivovaný krádeží rozsáhlého majetku, ale i spousta dalších lží a falz umožňujících dlouhodobě deformovat české dějiny v posledních čtyřech stoletích, včetně např. role tzv. zimního krále či J. M. Thurna. Základním nástrojem použitým k rekonstrukci bělohorského podvodu je vedle využití zdravého rozumu také T-analýza, aplikovaná jako metoda pro studium jevu a procesu, které se nikdy – podobně jako bitva na Bílé hoře – nestaly, již v předchozích autorových studiích. Konkrétně v knize Na prahu ztemnění či Dlouhá černá totalita vydané v roce 2014 jako 1. a 2. díl knihy Bílá hora a černá totalita. Navazujei na trilogii vydanou v nakladatelství Naše vojsko v letech 2010–2012 pod názvem Operace Únor 1948, Operace Srpen 1968 či Operace Listopad 1989.